Černá zmije

Speciální epizoda - „Léta kavalírů“

 

VYPRAVĚČ: V roce 1648 byl král Karel I. na útěku před lordem Cromwellem a jeho hordami. Jen dva muži zůstali věrni koruně, ačkoliv riskovali jistou smrt. Jedním z nich byl poslední potomek slavného anglického rodu – Sir Edmund Černá zmije. Tím druhým byl poslední potomek nešťastného spojení pacholka od prasat a vousaté ženy. Historie, bohudík, zapomněla jeho jméno.

 

Dům Černé zmije – listopad 1648

BALDRICK seká hlavy rybám u stolu v kuchyni, která vypadá téměř jako kuchyně ze III.série. Zvenku přichází EDMUND.

EDMUND: (Sundává si klobouk) Baldricku!

BALDRICK: Ano, pane?

EDMUND: Nalej mi nějaké silné pivo. Jsem zmrzlej.

BALDRICK: (Nalévá pivo do žejdlíku a podá ho EDMUNDOVI) Jak se má král, pane?

EDMUND: Asi tak pohodlně, jak se dá předpokládat u chlapa, kterej stráví zimu v černo-rybízovém keři.

BALDRICK: Myslíte, že ho Cromwellovci najdou?

EDMUND: Jistěže ne. Ujistil jsem ho, že to spíš chytí lišku smečka jednonohých loveckých želv. (Napije se)

BALDRICK: A je to pravda?

EDMUND: Ano, jistě! Lhal jsem snad někdy králi?

BALDRICK: Ano.

EDMUND položí pivo, vezme do ruky nůž a přitáhne si BALDRICKA.

BALDRICK: Ne!

EDMUND: Přesně tak. Je absolutně v bezpečí, dokud budeš držet svuj špinavej jazyk za zuby.

BALDRICK: Můžete mi věřit, pane.

EDMUND: (Zasměje se a pustí BALDRICKA i nůž) Správně, Baldricku. (Odchází po schodech) Jdu odpovědět na volání přírody. Kdyby se tu nějakou podivnou náhodou v následujících 90ti sekundách zastavil Oliver Cromwell pro šálek mléka, tak si pamatuj: (Zastaví na vrcholku schodů a důrazně) Král se tady neskrývá!

BALDRICK: Ano, pane. (Začne si zpívat) Zelené rukávy...

Do kuchyně vejde OLIVER CROMWELL a jeden VOJÁK.

CROMWELL: Dobrý večer, občane! Jsem Oliver Cromwell. Moji muži obklíčili váš dům a já hledám royalistickou špínu. (Namíří svůj meč na BALDRICKA) Skrývá se tady král?

BALDRICK: (Přemýšlí asi půl minuty) Ne.

CROMWELL: (Míří na BALDRICKŮV krk) Při smrtelné bolesti a prokletí: Jseš si úplně jist?

BALDRICK: Ano, jsem.

CROMWELL: Dobrá. (Zandá meč) Tak, můj hrdý krasavče, nevadí, když moji muži  přijdou z té zimy, že ne?

VOJÁK: (Zakřičí ze dveří) Muži, přijďte z té zimy, že ne!

CROMWELL: (Bere do ruky nachový hrnek) Nuže, dáme si tedy u vás šálek mléka.

BALDRICK: Dobře, ale neberte si ten nachový šálek.

CROMWELL: Proč ne?

BALDRICK: Ten je králův.

 

Vězení Tower of London, o 2 týdny později

KRÁL KAREL I. Sedí na posteli a modlí se. Vchází CROMWELL a STRÁŽNÝ.

CROMWELL: (Na STRÁŽNÉHO) Děkuji, občane. Nech nás prosím s králem Karlem o samotě.

STRÁŽNÝ přikyvuje a odchází.

KRÁL: Áh, pan Cromwell! (Vstává a podává CROMWELLOVI ruku) Je nádherné vás znovu vidět. Ehm, řekněte mi: Jedete z daleka?

CROMWELL: Ano, pane! Z venkova od anglického Lorda Protektora.

KRÁL: Fascinující! Absolutně fascinující. Ehm, řekněte mi: Co konkrétně vlastně Lord Protektor dělá?

CROMWELL: Vyslovil se pro vaši záhubu, pane!

KRÁL: Vyslovil se pro mou záhubu? Báječné! To je vážně vzrušující, protože právě vyslovovat v dnešní době mnoho lidí neumí. Zejména, jak jistě víte, ve vnitrozemí, což je oblast mého zájmu.

CROMWELL: Krásná slova, pane. Ale ani ta vás neuchrání před popravou!

KRÁL: To je dobře. Fascinující! Jen tak dál...

Vstupuje zahalený KNĚZ.

CROMWELL: Kněz, pane. Pomůže vám usmířit se s Bohem než zemřete. (Odchází)

KRÁL: Ó, ahoj.

KNĚZ: Vaše výsosti, zařídím, samozřejmě za určitou částku, Váš útěk. (Sundá z hlavy kápi je to EDMUND)

KRÁL: Černá zmije! Jste oblečen jako kněz! Jak nebezpečné a hloupé a zvrácené! Asi jako škola.

EDMUND: Pane, to je otázka života a smrti!

KRÁL: Nesmysl, Černá zmije. Nemyslím, že je v Anglii porota, která by mohla určit, že jsem vinen.

Vchází STRÁŽNÝ s kusem papíru, který podává EDMUNDOVI.

STRÁŽNÝ: Vaše výsosti, verdikt poroty. (Odchází)

KRÁL: Tak, co říká verdikt? Ehm, vinen, nebo nevinen?

EDMUND: (Čte z listu) Můžete dvakrát hádat.

KRÁL: Nevinen!?

EDMUND: Tak ještě jednou...

 

Dům Černé zmije

V kuchyni kuchá BALDRICK ryby. Přichází EDMUND.

EDMUND: Á, sakra jediná skutečná občanská válka v celé historii Anglie a já jsem zrovna na špatný straně!!!

BALDRICK: Něco se nevede, pane?

EDMUND: Ano, Baldricku, ano uvědomuješ si, že jestli král zemře, my royalisté jsme zničeni!? Následovaly by ohavné roky puritánství! Zavřeli by všechna divadla, zakázali by krajkované kapesníky a já bych nebyl schopen nalézt přátelský obličej k posezení na tuto stranu od Boloně. Jestli se příliš obávají naší věrnosti, přijdeme o majetek a udělají z nás sekanou.

BALDRICK: Ó, já miluju sekanou.

EDMUND: Baldricku, tvůj mozek je jako čtyřhlavá lidožroutská treska - rybí postrach z Aberdeenu.

BALDRICK: V jakém směru?

EDMUND: Taky neexistuje! Ó Bože, co budeme dělat?

BALDRICK: Nezoufejte, pane. Nějak už zabodujem.

EDMUND: Jak znám puritány, tak stěží. Musíme něco udělat, jinak je rod Černé zmije ztracen jako ten mravenec.

BALDRICK: Jakej mravenec?

EDMUND vezme paličku na maso a bouchne do stolu, pak ji zvedne a ukáže rozplizlého mravence BALDRICKOVI

EDMUND: Tenhle!

 

Tower of London, 30.ledna 1649 – den popravy krále

KRÁL sedí na posteli, EDMUND stojí u dveří a pohazuje si pomerančem.

KRÁL: Takže tohle je den popravy krále Karla I.

EDMUND: Jistěže ne, Vaše výsosti! Ti podlí zrádci stojí před poslední překážkou, kterou nikdy nezdolají.

KRÁL: Jak fascinující! Ehm, a co to přesně je?

EDMUND: Nikdy nenajdou muže, který by Vás setnul. Existují stovky dobrovolníků, kteří by setli Cromwella je to jen ošklivý ďábel. Má na obličeji tolik bradavic, že nos lze rozeznat, jen když kýchá. Ale nikdy nenajdou muže, který by popravil Vás.

KRÁL: (Vstane) Tak to tedy shledávám absolutně tragickým. Je přeci tolik mladých lidí, kteří by měly po takové šanci skočit! Víte, vše, co potřebují je prostě iniciativa. Domnívám se, že na iniciativě by to celé měli postavit.

EDMUND: Skutečně...

KRÁL: Ano, samozřejmě, na druhou stranu bych nerad přišel o svou hlavu. Je to otázka kompromisu, že ano? Jak časté...

EDMUND: Sklapněte! Se vší úctou, Vaše výsosti.

KRÁL: Děkuji.

EDMUND: Nikdy nenajdou popravčího a jestli ano, tak ať se můj věrný těšitel změní v tenisovou raketu.

Ozve se klepání na dveře. EDMUND si nandá kapuci a jde otevřít. Vchází STRÁŽNÝ.

STRÁŽNÝ: Zpráva pro krále.

EDMUND si bere od strážného lejstro a čte. Když dočte, překvapením upustí pomeranč, který se ale odrazí zpět se zvukem jako kdyby se odrazil od tenisové rakety. EDMUND vypadá dost vylekaně.

 

Dům Černé zmije

BALDRICK: (Opět seká ryby a při tom zpívá) Ve městě je hospoda...

EDMUND: Proboha, nech toho, Baldricku! Už tak mám život v úplných troskách a ještě mi tady zpívá idiot s bavičským potenciálem stepující ústřice.

BALDRICK: Promiňte pane, nemůžu si pomoct. Právě jsem totiž zavětřil.

EDMUND: Baldricku, už jsem ti to říkal: Když už vážně musíš, běž na zahradu.

BALDRICK: Ale ne, myslím tím, že jsem přišel k nějakým penězům.

EDMUND: Vážně? Rodinné dědictví?

BALDRICK: Ne, to už jsem snědl před léty.

EDMUND: Ó ano, jistě. Tvůj přemýšlivý otec ti odkázal tuřín.

BALDRICK: Ne, odkázal mi  liber a moc mi chutnaly. Ale tohle je něco malého, co mi spadlo do klína.

EDMUND: Není to poprvé, co máš v klíně něco malého, Baldricku.

BALDRICK: Ne, ale tohle je práce.

EDMUND: Skutečně... (Soustředí se na zprávu, kterou dostal u krále) Ale stále tomu nerozumím. Kde k sakru mohli najít chlapa tak nízkého, nesoucitného a bezduchého? Takovou nulu, aby přijala práci kata při stínání hlavy krále Anglie? (Náhle EDMUNDOVI svítá) Baldricku?

BALDRICK: Ano?

EDMUND: Ta práce, která ti spadla do klína.

BALDRICK: Ano?

EDMUND: Nemá to, čirou náhodou, něco do činění se sekerou, košem, malou černou maskou a anglickým králem?

BALDRICK: Nééé...

EDMUND: Pokračuj...

BALDRICK: Nenašel jsem koš.

EDMUND: Ty velice malý totální bastarde!!! (Bere do ruky sekáček ze stolu)

BALDRICK: Ó, prosím pane, nezabíjejte mě! Mám vychytralý plán, kterým krále zachráníme!

EDMUND: Odpusť mi, že neskáču radostí, ale váš rodinný rekord v oblasti vychytralého plánování je tak působivý, jako osobní rekord Čendy Mamlase v Důchodcovském maratónu. Dobrá, jaký je ten plán? (Odloží sekáček)

BALDRICK bere do ruky dýni a usmívá se.

EDMUND: Krále zachrání dýně?

BALDRICK: Ó. (Pokládá dýni) Ale tady mám jednu už připravenou. (Bere do ruky dýni s namalovanýma očima, nosem a pusou a s jakýmisi vlasy na vrcholku) Dáme ji královi na hlavu - asi takhle. (Předvádí) A potom zakryjeme královu skutečnou hlavu pod pláštěm. A pak, až ho budu popravovat, namísto jeho hlavy useknu dýni, a král přežije!!!

EDMUND: Nemyslím si, že to půjde, Baldricku.

BALDRICK: Proč ne?

EDMUND: Protože až ji usekneš, musíš ji pozvednout na odiv davu a říct: „Tohle je hlava zrádce!“ Načež by dav řval: „Né, není! Je to velká dýně s žalostně namalovaným knírem.“

BALDRICK: Nejde to stoprocentně poznat!

EDMUND: Nejde to stoprocentně nepoznat, Baldricku! Nicméně, mám teď velmi naspěch, takže se nemůžu obtěžovat tvým výpraskem. Tady je moje pěst. Laskavě se proti ní rozběhni jak nejrychleji to umíš.

BALDRICK: Ano, pane. (Rozběhne se proti nastavené EDMUNDOVĚ pěsti a dává si ránu)

EDMUND: Ale stejně tomu nerozumim. Co tě přimělo vzít tu práci?

BALDRICK: Ó, je mi to líto, pane. Byl to jen divoký, pošetilý a hloupý plán. Myslel jsem, že za peníze, co dostanu za královu popravu, seženu zbrusu nového krále a až se nikdo nebude dívat, dosadím ho na trůn, aniž by to kdokoliv poznal.

EDMUND: Tvá hlava je tak prázdná, jako eunuchovy spoďáry. Udělal bys cokoliv pro  stříbrňáků, že jo?

BALDRICK: Šlo o tisíc liber, pane. (Zvedá měšec) Plus spropitné.

EDMUND: (Bere si měšec) Na druhou stranu, někdo to udělat musí. A když se to má stát, musí to být úderem někoho, kdo vlastní sekeru. Nemůžeš to dělat ty celé odpoledne svým laciným kapesním nožíkem. Není nic trapnějšího, než král Karel I. potácející se ránem po Hampton Courtu s krkem upižlaným jako nějaký žábry.

BALDRICK: Pane, nemyslíte snad...

EDMUND: Ano, udělám to já! Dej mi tvůj převlek a pak jdi okamžitě ke králi a informuj ho, že Sir Edmund Černá zmije s ním zítra nemůže být. A radím ti, vymysli zatraceně dobrou výmluvu!!!

 

Tower of London

BALDRICK: ...takže proto tady nemůže být, pane. (Odchází)

KRÁL: Ano jistě, to chápu.

Vchází CROMWELL a EDMUND s kapucí kata na hlavě.

CROMWELL: Pane, už je čas! Jste připraven potkat svého kata?

KRÁL: Jistě, vždy mě velmi fascinovala setkání s lidmi z různých sfér života. Ale, ehm, jistěže hlavně z průmyslových kruhů...

CROMWELL: Tak tedy, promluvte si se svým popravčím a půjdeme na to. (Odchází)

KRÁL: Takže, příteli, je mi líto, ale dnes jsem tu sám. Doufal jsem, že můj dobrý věrný přítel, Sir Edmund Černá zmije, tu se mnou bude, ale bohužel štěně jeho švagrové uvízlo v jahodovém záhonu, takže tu přirozeně nemůže být s námi.

EDMUND: (Pozměněným hlasem) Aha...

KRÁL: Vše co mohu udělat je umožnit vám klidnou práci.

EDMUND: Ó, děkuji, Vaše výsosti. Můžu říct, že kvůli vašemu osudu velmi truchlím. Ale byly i spousty jiných, kteří před vámi zemřeli taktéž nespravedlivě.

KRÁL: Děkuji, velice mě to utěšuje.

EDMUND: Sir Thomas More, například. Štědrý a velký to muž až do konce. Zjevně svého popravčího podplácel. (Nastavuje dlaň)

KRÁL: Ó, promiňte. Myslel jsem, že ty služby jsou v ceně. (Sahá do měšce) Přijměte mou omluvu. Tady máte... (Dá EDMUNDOVI minci)

EDMUND: Hmm. (Kouká na minci) A pak to byl hrabě z Essexu.

KRÁL: Co on?

EDMUND: Skutečně velký muž! I na popravišti si stále zpíval svou oblíbenou baladu.

KRÁL: A která to byla?

EDMUND: (Zpívá) Hrabě měl tisíc dukátů, hej nony nou a všechny je dal katovi ... ou!

KRÁL: Tisíc dukátů?

EDMUND: Stejně si je nemůžete vzít s sebou, Vaše výsosti.

KRÁL: To je pravda. Dobře, jsou vaše. (Dá měšec EDMUNDOVI) Střežte je...

EDMUND: Jistě, Vaše výsosti. (Dává minci do měšce, přičemž zapomene změnit hlas) Dobrá, můžeme jít?

KRÁL: Ještě moment! (Zastavuje EDMUNDA)  Ten hlas je mi nějaký povědomý. (Kouká EDMUNDOVI na ruku) A ten prst taky! (Sundá EDMUNDOVI kápi) Černá zmije!

EDMUND: (Hraje překvapeného) Nazdar výsosti.

KRÁL: Ty vychytralá stvůro!

EDMUND: Ehm, ano... er, er...

KRÁL: Úžasné! Velkolepé! Oklamal jste Cromwella a vymyslel jste vychytralý plán mé záchrany a útěku mého malého syna do Francie.

EDMUND: (Dělá, že na to zapomněl) Ó ano, přesně tak. Ano...

KRÁL: Takže, začněme váš vychytralý plán ihned naplňovat.

EDMUND: Ano, začněme... Ehm, dobře. Co myslíte vy?

KRÁL: Ne, ne, až po vás.

EDMUND: Eh, ano, správně, ano... (Na něco si vzpomene) Er, ó ano! Velmi správně. A je to velice dobrý plán. Ohromující a střeva rvoucí plán!

 

O deset minut později

EDMUND má nasazenou kapuci, vedle stojí BALDRICK a vchází CROMWELL.

CROMWELL: Je král připraven?

EDMUND: (Opět mění hlas) Ano, je! (Volá do místnosti) Pojďte, Vaše výsosti.

Přichází KRÁL zahalený do kabátu, přičemž si na hlavě přidržuje dýni s knírem a očima. CROMWELL, KRÁL a EDMUND odchází z místnosti, kde zůstává BALDRICK a čeká, co se bude dít. Zvenku je slyšet bubnování, které ukončí náhlý zvuk seknutí. Dav začne křičet a BALDRICK se začne smát. Náhle se ale davové nadšení mění v nespokojenost a BALDRICK se náhle přestává smát.

EDMUND: (Zvenku) Tohle je hlava zrádce!

DAV: (Zvenku) Né, není! Je to velká dýně s žalostně namalovaným knírem.

EDMUND: (Zvenku) No jo - máte pravdu. Pardon! Zkusim to znovu.

Ozývá se opět bubnování, které ukončí opět až seknutí. Dav šílí.

 

Dům Černé zmije

EDMUND chová batole, BALDRICK stojí vedle.

BALDRICK: Ale pane, nikdo nemůže říct, že jste to nezkusil. Teď spí budoucnost Britské monarchie ve vaší náruči v osobě mladičkého prince. A s penězi, které jste vydělal, můžete vy a on uprchnout do Francie.

EDMUND: (Trochu znechuceně otírá svou ruku o šaty) Asi jo...

BALDRICK: A nebo tady můžete zůstat a jako známého royalistu vás Cromwellovci popraví.

EDMUND: (Vstává) Přesně tak, Baldricku.

Někdo zabuší na dveře.

EDMUND: Muj Bože!

Zvenku jsou slyšet zlověstné hlasy.

BALDRICK: Ach né, jsme obklíčeni! Co budeme dělat?

EDMUND: V časech, jako jsou tyhle, nemá muž dbalý cti na výběr. Musí vstát, bojovat a zemřít při obraně... (Podívá se na prince v peřince) …budoucího panovníka. (Opět zní silné bušení) Naštěstí, já nejsem muž dbalý cti.

EDMUND odhazuje prince směrem na BALDRICKA, sundává si tmavou dlouhovlasou paruku, pod níž má své blonďaté vlasy a strhává si knír i bradku. Do domu vbíhá VOJÁK.

EDMUND: (K VOJÁKOVI) Bohudík, že jste tady! (Ukazuje na BALDRICKA) Chopte se té royalistické špíny!

Cromwellovec namíří meč na BALDRICKA, který vypadá naprosto zbědovaně, držíc prince za zavinovačku.

 

KONEC.

 

Hráli:

Sir Edmund Černá zmije          Rowan Atkinson

Baldrick                                  Tony Robinson

Král Karel I.                            Stephen Fry

Oliver Cromwell                      Warren Clarke

 

Překlad:                                   Tomáš Kučera

Dialogy:                                   Tomáš Kučera

 

Autor přepisu: Tomáš Kučera (Kohy)

E-mail: kohy@cervenytrpaslik.cz