Černá zmije I

 

 

 

Věštba – The Foretelling

            V předvečer bitvy na Bosworthském poli je na dvoře krále Richarda III. celkem veselo. Po jeho boku na hostině sedí i jeho pobočníci – synovec Richard a jeho syn Harry. Úplně na konci hodovnického stolu si Richard III. povšimne jakéhosi trouby v přiblblém oblečení a dozvídá se, že je to druhý syn synovce Richarda jménem Edmund. Evidentně se jedná o slabomyslného pitomce, takže se o něj přestane zajímat, už proto, že jeho jméno nezná ani jeho otec. Richard III. jistě netuší, že tento muž naprosto zásadně ovlivní jeho život. Edmund a jeho přítel, mimochodem ještě slabomyslnější trouba, jménem Percy se na hostině taktéž dobře baví a Edmund v dobrém rozmaru přijímá do svých služeb i vlezlého sluhu Baldricka. Společně však slaví tak vehementně, že ranní bitvu zaspí.

            Na Bosworthské pole doráží Edmund a Baldrick ve chvíli, kdy už je bitva brakticky rozhodnuta (někteří dokonce nebojují a jen tam tak leží… JSOU MRTVÍ, MŮJ LORDE). Navíc se Edmundovi chce na záchod. Zatímco vykonává potřebu však k jeho koni přichází zvítězivší král Richard III., který v bitvě o svého oře přišel. Edmund neví o koho jde, protože je k němu zády, ale aby zloděje odnaučil krást koně, usekne mu hlavu. Když zjistí koho vlastně zabil, v zoufalství odtáhne mrtvé tělo do přilehlé chatrče. Zapomenutou hlavu mezitím objevil Percy, který konečně dorazil na bitvu a hodlá se s ní pochlubit u dvora. Samozřejmě si to hodně rychle rozmýšlí a s Edmundem prchají zpět na zámek. Ještě než odjedou, vezme s sebou Percy na zámek i umírajícího muže, který je prosil o pomoc nabízeje veliké bohatství.

            Na zámku je posléze korunován králem synovec zesnulého – Richard IV. Ze smrti krále viní soka v bitvě Jindřicha Tudora, což s radostí přijímá i zoufalý (nyní již princ) Edmund, kterého pronásleduje duch mrtvého krále na každém kroku. Neznámý muž, kterého zachránili se mezitím úspěšně uzdravuje, až do té doby, než Edmund podle obrazu zjistí, kohože to vlastně má ve své posteli – ano, je to Jindřich Tudor.

Edmund, mimochodem od nynějška známý jako Černá zmije (původní návrh Černá zelenina ale také nebyl špatný), chce svůj strašlivý omyl napravit, ale Jindřich mezitím ze zámku prchl. Edmund ho pronásleduje až do lesa, kde mu 3 čarodějnice předpoví, že se stane králem. Až později si babice uvědomují, že věštba byla spíše určena muži, který projel před Edmundem – Jindřichu Tudorovi.

 

Zrozen ke kralování – Born To Be King

            Roku 1468 odjíždí král na tažení proti Turkům. Místo něj vládne princ Harry a Edmund to nemůže překousnout už proto, že po celou dobu má na starost jen ovce. Blíží se však svátek svatého Leonarda, který má být spojen i s uvítáním králova spolubojovníka McAnguse vracejícího se z tažení. Zábavu má na starosti Edmund, ale skoro všichni mu účast odříkají.

            McAngus je po svém příjezdu zahrnut přízní prince Harryho a je odměněn novým územím – a zrovna si vybral veškeré, které patřilo do Edmundovi správy. Ten je na Skota velmi rozezlen a připravuje jeho zabití. Napadne ho, že by mohl nechat McAnguse obsadit do hry, kterou má připravenou Sir Dominik Pták (Jestli to nebude sranda, tak si toho Ptáka podám až ztvrdne!)  na den sv. Leonarda a při té příležitosti by mohl být Skot „omylem“ zabit. Angus s obsazením do hry souhlasí, a tak se zdá, že vše dopadne k Edmundově spokojenosti.

            Těsně před vstupem na scénu však McAngus Edmundovi vypráví o dopisech, které vlastní od svého otce, a které zpochybňují legitimitu nástupnictví prince Harryho. Edmundovi svitne naděje na pravou moc. Musí ale zachránit McAnguse před smrtí, takže na poslední chvíli vběhne na pódium a propíchne ho falešnou dýkou. Poté shlédne dopisy a přede všemi obviní matku z toho, že má Harryho s Donaldem McAngusem – otcem přítomného Doogala McAnguse. Harry se tedy vzdává nástupnictví a jelikož král má být podle zvěstí téměř jistě mrtev, nechává se Edmund korunovat králem. V tu chvíli však král Richard IV. přijíždí.

Požaduje vysvětlení a to také přichází – podle dopisů vychází najevo, že bastardem není Harry, ale Edmund. Ten však usvědčující dopisy v poslední chvíli bere, trhá a hází do ohně. Navíc vyzívá McAnguse k souboji na smrt, protože prý dopisy zfalšoval. Ten výzvu přijímá a Edmunda lehce přemáhá, přičemž ho zachrání jen to, že Skotovi dává vše co má (hlavně ty paruky). Vše se tedy vrací do starých kolejí. McAngus se nakonec s Edmundem dokonce spřátelí a nebýt té „nehody“, když Skot vstrčil hlavu do kanónu a ten omylem vystřelil, zřejmě by jim přátelství i vydrželo.

 

Arcibiskup – Archbishop

            Král Richard IV. má neustálé problémy s arcibiskupy, kteří přesvědčují největší vlastníky anglicklé půdy, že pokud ji neodkážou církvi, tak po smrti skončí v pekle. Ti vždy podlehnou argumrntům a půdu odkazují církvi a nikoli králi. Proto umírá už několikátý arcibiskup za sebou a to opět za „nešťastných okolností“. Tentokrát sice neuklouzl a nenapíchl se omylem na vrcholek norwichské katedrály, přesto byla jeho smrt strašná.

            Podle zvěstí od důvěryhodných zdrojů se zdá, že příštím arcibiskupem se má stát Edmundův bratr Harry, což by bylo pro Edmunda velmi dobré, protože životnost arcibiskupů je velice krátká a tím pádem by byl následníkem trůnu on. Po rozmluvě s Bohem, jeho synem Ježíšem a jeho nerozlučným přítelem Duchem svatým však král došel k názoru, že ideální arcibiskupem bude – princ Edmund, vévoda z Edinburghu.

            Edmund se sice pokusí nejprve utéci do Francie, ale pak se podvoluje a stěhuje se do Canterburry. V novém úřadě si vede celkem dobře až do chvíle, kdy umírá Lord Graveney, další velkovlastník půdy. Ten odkáže veškrý majetek církvi a to kvůli výhružkám bratra zemřelého arcibiskuba, že skončí v pekle, kde je štiplavý vzduch prosycen vůní pečených zadnic apod. Edmund přijíždí na poslední chvíli a umírajícího Lorda přesvědčí, aby půdu odkázal králi. Přítomný král je asi poprvé životě se svým synem spokojen.

            Když král doma vypráví královně o tom, jak se Edmundovi daří, přijíždí z tažení na zámek dvojice rytířů. A ti za dveřmi vyslechnou větu vytrženou z kontextu: „Kdo mě zbaví toho turbulentního kněze?“. Z toho vytuší, že si král přeje arcibiskupovu smrt a jedou dílo vykonat. V klášteře, kde Edmund sídlí dochází k boji mezi dvěma rytíři a Edmundem, Baldrickem a Percym. Všichni jsou oblečeni do šatů jeptišek, aby jeden druhého nepoznali a zrovna uprostřed boje je zastihne matka představená tohoto kláštera.

            Edmund je tedy zachráněn, navíc si vymyslí příběh o tom, jak se do šatů jeptišek převlékal dobrovolně a ještě nutil další, aby tak také činili. Matka představená tedy píše dopis všem třem papežům, kteří Edmunda zbavují funkce arcibiskupa, což on samozřejmě přijímá s nadšením.

 

Vousy španělské královny – The Queen of Spain`s Beard

            Král Richard IV. je naprosto zaujat politickými a válečnými aktivitami a neváhá pro úspěch použít i svého „milovaného“ syna Osmonda. Edmund se podle králova plánu má provdat za španělskou princeznu Infantu Mariu a tím utužit spojenectví mezi Anglií a Španělskem. To se princi zamlouvá, protože má právě s ženami problémy, které by pohledná manželka jistě zahnala.

            Realita je ovšem trochu jiná – princezna vypadá spíše jako mrož a navíc je neuvěřitelně posedlá sexem. Edmund je v šoku a vymýšlí plán, jak z chystaného manželství vycouvat. Jenže postupně nevychází kamufláž s homosexualitou, svatba s vdanou ženou, ba ani plán s odpaněním princezny pomocí Baldricka. Svatba se má konat, protože stačí, když je neposkvrněný jeden z dvojice – v tomto případě Edmund.

            Při obřadu už to vypadá, že Edmund bude muset žít s tímto španělským knedlíkem, avšak v poslední chvíli přinese posel zprávy o paktu Španělska s Francií a Švýcarskem, čímž svatba padá. Edmund se má naopak oženit s krásnou uherskou princeznou Leiou. Svatba se uskuteční a všichni jsou spokojení.

            Až na Edmunda, jehož jediný problém tkví v tom, že uherské princezně je tak šest let.

Lovec čarodějnic

Černá pečeť